Clara

Moje bosé nohy druhý den ráno tiše pleskají na studené dřevěné schody. Spala jsem příšerně. Kdykoli jsem zavřela unavené oči, za víčky se mi v trýznivých detailech vynořovaly živé vize té špatné přílohy e-mailu – mého explicitního erotického návrhu. Celou noc jsem se převalovala a hrozila se jakýchkoli možných následků. Říkala jsem si, že by silný šálek tmavě pražené kávy mohl uklidnit mé pocuchané nervy a usadit zvedající se žaludek.

Vstoupím do kuchyně a zamrznu. Srdce mi v hrudi přestane bít.

U našeho malého, oprýskaného jídelního stolu ležérně sedí Alistair Kincaid. Šéf mého táty. Miliardářský generální ředitel společnosti. Osobně vypadá ještě hrozivěji než na svých firemních profilech na sociálních sítích. Má na sobě ostře řezaný, tmavý oblek na míru, který zvýrazňuje jeho široká ramena, úzký pas a dominantní fyzickou přítomnost. V naší skromné, obyčejné předměstské kuchyni působí strašlivě nepatřičně.

Ve chvíli, kdy se naše oči střetnou, se na jeho pohledné tváři roztáhne chápavý úšklebek.

"Takže," začne Alistair a jeho hluboký, sametový hlas mi po páteři vyšle mimovolné zachvění, "ty jsi ta malá spisovatelka, co píše erotické příběhy o starších mužích s ostře řezanými těly a břišáky k nakousnutí, co?"

Spadne mi čelist. Podlaha se teď musí otevřít a celou mě pohltit. Četl to. Četl přesně tu scénu, kde mužský hrdina – který je mu děsivě podobný – ohne hrdinku přes mahagonový kancelářský stůl a má s ní drsný anální sex. Do tváří se mi v zuřivé vlně nahrne horko a pálí mě na kůži, zatímco stojím strnule ve dveřích. Zírám na chodící, dýchající ztělesnění mých nejžhavějších nočních fantazií.

Než vůbec stihnu zformulovat jediné souvislé slovo na svou obranu, přišourá se ke stolu moje máma. V rukou drží kouřící skleněnou konvici a na tváři má zářivý, veselý úsměv, který ostře kontrastuje s čirým ponížením, jež je jasně napsáno na mé tváři. Vůbec nevnímá napětí, které v místnosti dusí.

"Vaše káva je připravena, pane Kincaide," řekne vesele a nalévá mu do keramického hrnku tmavou tekutinu. "Pravděpodobně to není značka, na kterou je váš bohatý vkus zvyklý, ale je to to nejlepší, co ve spíži máme. Doufám, že vám bude chutnat."

Alistair k ní obrátí pozornost a blýskne okouzlujícím, zdvořilým úsměvem, díky němuž vypadá jako dokonalý gentleman. "Jsem si jistý, že bude vynikající, paní Ardenová. Ale kde jsou ty vaše skořicové rolky? Váš manžel je v práci vždycky chválí a já jsem umíral touhou je ochutnat."

Máma se nečekané pochvale hluboce začervená. "Ach! Hned je dám do trouby. Dejte mi jen pár minut."

S veselým broukáním spěchá do vedlejší kuchyňské části a nechává mě o samotě s mužem, kterému jsem prakticky poslala digitální sexuální nahrávku své vlastní mysli.

Mezi námi se rozhostí těžké ticho. Alistair si pomalu a rozvážně lokne horké kávy a přes okraj hrnku upírá pronikavé modré oči na ty mé. Užívá si to. Užívá si, jak se pod jeho intenzivním pohledem ošívám.

Spolknu těžký knedlík v krku. Přinutím své roztřesené nohy k pohybu a udělám krok hlouběji do kuchyně. Zamračím se na něj a snažím se sebrat všechen zbytek důstojnosti, který mi ještě zbyl.

"Co tu děláte u mě doma?" vyžaduji odpověď a držím hlas ztlumený, aby to máma neslyšela.

"Abych se osobně podíval na svou potenciální novou zaměstnankyni," odpoví plynule. S tichým cinknutím položí hrnek na dřevěný stůl. "Jsem tu taky pro tvůj autogram. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost setkat se s autorkou tak poutavého příběhu. Zvlášť, když se z ní možná stane další velká hvězda."

Potlačím ostré nadechnutí. Krátké nehty se mi zaryjí hluboko do měkkých dlaní. "Vy... vy si děláte legraci? Vy se nezlobíte?"

Zvedne tmavé obočí. "Cože? Myslela sis, že mě ten návrh urazí? Že vyhodím tvého otce a zničím ti život?" Na rtech se mu roztáhne široký, posměšný úsměv. "Mýlíš se, Claro. Tvůj příběh byl přinejmenším poutavý. Celá ta situace mi přišla zábavná. Tvá žádost byla zdaleka ta nejzajímavější, jakou jsem kdy dostal. Kdo jsem já, abych odrazoval od takové syrové kreativity?"

Zahrává si se mnou. Z jeho hlasu odkapává hutný sarkasmus a jeho pronikavý pohled odzbrojuje mou obranu. Vůbec se kvůli tomu prasáckému návrhu nezlobí; myslí si, že celá ta situace je k popukání. Od naprostého ponížení mi tvář znovu hoří. Ten muž je k vzteku. Přesto si můj zrádný mozek všímá, jak se ranní sluneční světlo odráží v jeho rozcuchaných hnědých vlasech, jak se mu jeho drahý oblek napíná přes svalnatý hrudník pokaždé, když se na židli pohne. Je nesnesitelně a dráždivě přitažlivý. Tep mi letí nahoru.

Máma znovu nakoukne do kuchyně a otře si ruce do květované zástěry. "Rolky se pečou! Myslím, že můj manžel ještě nezjistil, že jste tady, pane Kincaide. Je venku u plotu a povídá si se sousedem. Dojdu pro něj."

"Dejte si na čas, paní Ardenová," pronese Alistair hladce a ani na okamžik se mnou nepřeruší oční kontakt.

Vteřinu poté, co zadní dveře cvaknou, se atmosféra děsivým způsobem změní. Fasáda slušného gentlemana okamžitě padá. Alistair se na mě zaměří, jeho pohled ztemní a získá dravý výraz. Pomalu vstane ze židle a napřímí svou mohutnou postavu.

Podívá se na mě a shodí obrovskou bombu.

"Tvé sexuální scény postrádají hloubku," pronese s chladným a kritickým hlasem. "Některé z nich se čtou, jako by je napsala umělá inteligence."

Zaskočená tou náhlou a brutální kritikou mého psaní jen mrknu. "Prosím?"

Nakloní hlavu a zkoumá mou zrudlou tvář. "Jsi panna, že?"

Dech se mi zadrhne v hrdle. "Do mého osobního života vám nic není!" vyštěknu a probodávám ho pohledem. Včera, když jsem četla ten jeho přísný e-mail, působil jako vážný profesionál. Dnes, když tu stojí v mojí kuchyni, mu chybí jakýkoli filtr. Je arogantní a protivný.

"Do kterého mi nic není..." zopakuje pomalu a ochutnává má obranná slova na jazyku.

Začne ke mně kráčet.

Instinktivně udělám krok vzad, ale on zkrátí vzdálenost mezi námi děsivou, dravou rychlostí. Musím zaklonit krk, jen abych zachytila jeho modré oči. Tyčí se nade mnou jako obrovský obr ze svalů a drahých látek. Vždycky jsem si myslela, že muži v korporátních oblecích jsou nudní a přepracovaní. Alistair není ani jedno z toho. Jeho široká ramena blokují zbytek místnosti. Jeho fyzická přítomnost je jako těžké závaží, které mi tlačí na plíce a krade kyslík ze vzduchu. Můj hloupý, zrádný mozek okamžitě shledává jeho dominanci neuvěřitelně vzrušující.

Udělám další krok vzad, páteří narazím do tvrdé zdi kuchyně. Jsem v pasti.

Vstoupí přímo do mého osobního prostoru a přišpendlí mě naplocho k omítce. Zvedne pravou ruku a pevně ji opře o zeď těsně nad mou hlavou. Levá ruka se mi přesune na tvář, jeho dlouhé prsty mi pevně sevřou bradu, čímž mě donutí zvednout hlavu a čelit jeho intenzivnímu pohledu.

"Víš," varuje mě tichým, nebezpečným mručením, "kdybys byla moje hračka, nenechal bych tě, abys na mě takhle zvyšovala hlas."

Srdce mi tluče do žeber jako pták v pasti, který se snaží uniknout z klece. "Já... já jsem nezvyšovala hlas," vypravím ze sebe a moc se snažím, aby do mého roztřeseného tónu nepronikl čirý strach.

"Ne?" Nakloní se blíž. Jeho dech, vonící po mátě a kávě, mě ovane po horkých tvářích. "Mně to znělo docela nahlas."

"Proč jste u mě tak blízko?" zakoktám a nervózně si opřu ruce o pevnou, nepoddajnou stěnu jeho hrudi.

"Jen testuji jednu teorii," odpoví plynule.

"Jakou teorii?"

Alistair se ušklíbne a v oku se mu objeví ďábelský záblesk. "Přitahuji tě, že ano?"

"Ne. Nepřitahujete," lžu a zavrtím hlavou, jak jen mi jeho pevné sevření mé brady dovoluje.

Alistair tu slabou lež snadno prokoukne. Oči mu ztmavnou vědoucím pobavením.

"Ale ano."

Aby své tvrzení dokázal, pustí mou bradu a sklouzne velkou rukou po mém těle dolů. Dech se mi zadrhne v krku, když mi jeho ruka zajede mezi nohy. Jeho dlouhé prsty záměrně zatlačí na můj rozkrok přímo přes měkkou látku mých pyžamových kalhot. Při tom nečekaném, tupém kontaktu zalapám po dechu. Vyvine pevný tlak, tře šev a okamžitě nachází nepopiratelný, vlhký důkaz mého silného vzrušení, který mi promáčel spodní prádlo.

Na rtech se mu zhoupne spokojený, zlomyslný úsměv.

Roztřeseně do jeho pevné hrudi zatlačím, kolena se mi mění v měkkou, nepoužitelnou hmotu. "Ne," vykoktám zlomeným hlasem. "Vy mi... vy mi jen pletete hlavu."

Neuhne ani o píď. Ruku nechává pevně zasazenou mezi mýma nohama a cítí vlhké teplo mého vzrušení, které vyzařuje skrz mé oblečení. "Vážně?" zamumlá, hlas mu klesne do temného dunění. "Zdá se, že tvoje tělo si nemyslí, že bych si s tebou jen zahrával. Chce mě. A ten pocit je oboustranný."

Zírám na něj, bez dechu a se závratí z toho smyslového přetížení. Nemůžu mu uniknout. Mé tělo zrazuje mou logiku, prakticky se rozpouští pod jeho drsným dotekem. "Co ode mě chcete?" zeptám se hlasem, který je sotva víc než zoufalý šepot.

"Není to snad očividné?" odpoví Alistair, prsty opouští můj rozkrok a putují zpět po mém břiše, opisujíc lem mého trička. "Chci tě na léto jako svou sekretářku. A samozřejmě bys dělala mnohem víc, než jen psala na počítači a vyřizovala hovory."

Zírám na něj a mysl se mi vymyká kontrole.

Zasměje se, tichým hrdelním zvukem, a palcem mě jemně přejede po chvějícím se spodním rtu. "Léto je pro mě velmi rušné období, Claro. Hodně cestuji. Mít po boku sekretářku by mi usnadnilo uspokojování určitých fyzických potřeb. Možná bychom si mohli navzájem pomoct. Já získám snadný způsob, jak ukojit své potřeby, a tvé erotické scény se stanou mnohem realističtějšími."

Srdce mi poskočí. Ta nabídka je šílená. Chce mě jako svou sekretářku a jako svou hračku. Chce mě naučit, jak psát ty explicitní scény tím, že je s ním prožiju. Tohle není fér. O takový bizarní zvrat událostí jsem nikdy nežádala. Proč musí být tak opojný? Už jen z toho čirého nebezpečí jeho návrhu se mi tep zrychluje ještě víc.

"Já... ehm..."

Znovu se uchechtne a odtáhne své tělo od mého tak prudce, až je mi najednou chladno, třesu se a zoufale mi chybí jeho teplo. "Popřemýšlej o tom. Nemusíš mi odpovídat hned."

Než stihnu jeho nabídku zpracovat a zformulovat odpověď, na přední verandě se rozezní zvuk těžkých kroků.

Alistair udělá rychlý krok vzad a vytvoří mezi námi uctivou vzdálenost. Narovná si tmavou hedvábnou kravatu, odkašle si a ležérně zasune ruce do kapes u kalhot přesně ve chvíli, kdy se otevřou dveře do kuchyně.

Máma a táta vejdou do místnosti, aniž by měli tušení o fyzické hranici, kterou jsme před chvílí překročili.

"Pane Kincaide!" zvolá můj táta a oči se mu šokem rozšíří. Vypadá zmateně a dychtí svému šéfovi vyhovět. "Vůbec jsem netušil, že k nám dnes přijdete!"

Alistair vyhladí svůj výraz do dokonalé, zdvořilé fasády generálního ředitele. Věnuje tátovi vřelý úsměv. "S tím si nedělejte starosti, Arthure. Byl jsem zrovna v sousedství a chtěl jsem se zastavit. Ale nezdržím se dlouho. Mám nějaké schůzky."

Otočí se zpět na mě. Jeho modré oči v sobě skrývají tajný, přetrvávající slib, ze kterého se mi rozbuší břicho. "Počkám na vaše rozhodnutí, slečno Ardenová. Pokud o ni stojíte, ta práce je vaše."

Ještě jednou se na mě usměje, na samém okraji rtů mu tančí nebezpečný úšklebek, načež tátovi potřese rukou a opustí náš dům.

Zůstanu stát opřená o kuchyňskou stěnu, bledá, zmatená a bez dechu. Srdce mi zběsile buší, když sleduji, jak jeho drahé auto vyjíždí z naší příjezdové cesty. Tohle rozhodně nebylo první setkání, jaké jsem očekávala.

Máma se ke mně otočí s čelem svraštěným obavami. "Je všechno v pořádku, zlatíčko?"

Trvá mi celou vteřinu, než najdu svůj hlas. Spolknu knedlík v krku. "Ano, mami. Všechno je v pořádku."

"Tak proč jsi tak bledá?" zeptá se táta a vzrušeně tleskne rukama. "Neměla bys to oslavovat? Tu práci jsi dostala!"

"Já..." zakoktám, v mysli se mi z toho setkání stále všechno tříští a znovu si přehrávám ten zřetelný pocit jeho ruky tlačící se na můj mokrý rozkrok. "Musím si to promyslet," přiznám slabě.

"Promyslet?" Máma se zamračí a zmateně si dá ruce v bok. "Ale miláčku, tohle je životní příležitost!"

Obejmu se pažemi a hledám nějakou uvěřitelnou výmluvu. "Je to prostě... ne to, co jsem čekala," vypravím ze sebe nakonec.

Táta popojde blíž a jemně mě poplácá po rameni. "Asi jsi jenom nervózní, to je všechno. Neboj; na tu představu si brzy zvykneš."

Nechají mě v kuchyni o samotě, abych mohla o návrhu Alistaira Kincaida přemýšlet. Stojím tam a zírám na prázdnou židli, na které seděl. Je to nabídka, která se zdá být až příliš dobrá na to, aby to byla pravda, a zároveň příliš nebezpečná na to, abych ji přijala.

Proč mám pocit, že odmítnout ho by byla obrovská chyba, ale přijmout jeho nabídku by byla chyba ještě smrtelnější?