Gemma

Přestože jsem souhlasila se snídaní, Nathan se k odchodu nemá. Palcem stále spočívá pod mou čelistí, jeho ztvrdlé bříško se zachytává o koutek mého rtu, jako by zkoušel, jestli kousnu. Sluneční světlo se láme v jeho rozcuchaných vlasech a na zlomek vteřiny posměšný humor v jeho očích zjihne do něčeho, co mě varovně zabolí v žebrech.

Dokázala bych si zvyknout probouzet se a vidět tyhle oči na