Gemma

Ve chvíli, kdy zavěsím, na mně spočinou Nathanovy oči. „Jsi si tím jistá?“

Čelist mi naprázdno polkne, jako bych měla něco v krku, ale nic tam není. Jen neviditelný knedlík. „Ne, ale chci to udělat. Už mě unavuje se skrývat.“

Jeho ruka si pod stolem najde tu mou a jemně ji stiskne. „Nemusíme tam chodit, jestli nejsi připravená. Tvoje rodina zní...“

„Hrozně?“ doplním s křivým úsměvem.

Zasměje