LORCAN

Dveře se za Vesper zavřely s jemností, která mě znepokojila víc, než by to kdy dokázala jakákoliv prásknutá brána.

Dlouhou chvíli jsem tam stál, sám ve svých komnatách, světlo lampy blikalo na kamenných zdech a já naslouchal, jak se ozvěna jejích kroků na chodbě vytrácí.

Zajel jsem si rukou do vlasů.

Mluvil jsi příliš otevřeně, řekl jsem si v duchu.

Trezor nebylo něco, o čem bych s kýmkoliv