VESPER

Penelope nevzhlédla, když jsem zaklepala. Ani když jsem vešla.

Už to samotné mi řeklo všechno.

„Penelope,“ řekla jsem tiše a vešla do jejího pokoje. „Můžeme si promluvit?“

S uváženým klidem otočila stránku v knize. „Už mluvíš.“

Polkla jsem. „Vím, že jsi naštvaná.“

Tiše, bez humoru se zasmála. „Naštvaná by znamenalo, že jsem překvapená. Já nejsem překvapená, Vesper. Jsem unavená.“

To bolelo