LORCAN

Když jsem vstoupil do síně rady, byl jsem bez výrazu, chladný jako kámen.

Poznání, které se mi zadřelo do hrudi a odmítalo odejít. Vesper a její lži.

Její ruce na mně, nešlo jen o touhu, nešlo jen o zoufalství, ona si to prostě brala. Využila mě.

Zatnul jsem čelisti, jakmile jsem plně vešel do místnosti.

Ne teď.

Nemohl jsem si dovolit na ni myslet teď.

Síň už byla plná.

Páni a dámy z nej