LORCAN

„Lorcane.“

Sorenův hlas je ostrý, kontrolovaný, ale znám ho dost dobře na to, abych v něm slyšel ten hněv pod povrchem.

„Co je zase?“ ptám se už předem unavený.

Soren překoná vzdálenost mezi námi dlouhými kroky, čelist má zaťatou, v očích mu plane něco, co se nebezpečně blíží k obviňování.

„Přidělil jsi Vesper osobní stráž.“

Zvednu obočí. „Ano.“

„Aniž bys mi to dal vědět.“

„Neuvědomil jsem