VESPER

Když Lorcan odešel, přitiskla jsem se zády ke dveřím, dech stále nepravidelný, můj tep se odmítal zklidnit.

Dlouhou chvíli jsem se nepohnula. Jen jsem poslouchala. Kroky slábnoucí v dálce. Zvonění zbroje.

Návrat ticha.

Teprve když jsem si byla jistá, že je pryč, jsem konečně vydechla.

„Je pryč,“ zašeptala jsem.

Z přehybů mých přikrývek se ozvalo tiché zašelestění.

Pak jemné, zvědavé pípnut