VESPER

Té noci jsem nespala dobře. Nejen ze strachu, ale i kvůli času.

Čas se krátil. Výběr se zužoval.

A znovu jsem viděla tu hranu, ten bod, kdy mohu být odhozena stranou, vyloučena, zapomenuta. Kde mě konečně pošlou domů.

‚Ne.‘

Zírala jsem do stropu, ruce zaťaté v prostěradle.

„Nedostala jsem se tak daleko, abych teď selhala,“ zašeptala jsem.

O mou mysl se otřelo jemné teplo.

‚Neselžeš,‘ rozezn