VESPER

Pach spáleného masa se vznášel ještě dlouho poté, co jsme opustily léčitelovy komnaty.

Ulpíval mi v krku, na kůži, v mých myšlenkách.

Nemohla jsem se ho zbavit.

Gemminy výkřiky se mi stále rozléhaly v uších, když jsme s Penelope v tichosti kráčely chodbou, naše kroky byly pomalé, těžké. Odette zůstala pozadu, neochotná opustit Gemmin bok, ačkoliv jsem tušila, že na ni doléhá pocit viny stej