VESPER

"Sorene, přestaň."

Zamrkal.

Radost v jeho tváři pohasla.

"Cože?"

Ucouvla jsem. Vytvořila jsem mezi námi odstup.

"Mluvíš o svatbě, jako by už bylo rozhodnuto. Jako bych do toho neměla co mluvit."

"Samozřejmě, že do toho máš co mluvit..."

"Opravdu?" Můj hlas zněl ostřeji, než jsem zamýšlela. "Protože mám pocit, že už jsi všechno naplánoval beze mě."

Soren se na mě zadíval.

Dlouhou chvíli nic