VESPER

'Vesper.' Lunin hlas byl tichý, zmatený. 'Kdo to je?'

Můj bratr, pomyslela jsem si v odpověď, sotva schopná zformulovat slova. To je můj bratr.

Ronan vykročil vpřed s nataženýma rukama.

"Vesper," řekl. "Omlouvám se. Hrozně moc se omlouvám. Musel jsem přijít. Musel jsem tě varovat."

"Varovat před čím?"

Podíval se na druhou maskovanou postavu, která stále stála ve stínu, stále nás pozorovala.