LORCAN

Rhygar na mě čekal na hoře.

Stoupal jsem po kamenité stezce bez rozmyslu, nohy nacházely oporu na známém kameni. Vítr byl chladný, chladnější než včera, a obloha nad námi byla těžká mraky.

Byl nádherný.

I teď, vyčerpaný, se zlomeným srdcem a plný hněvu, jsem se na něj nemohl podívat, aniž bych necítil, jak se mi něco svírá v hrudi. Jeho tmavé šupiny se leskly v umírajícím světle. Jeho zlaté