LORCAN

Temnota hřála.

Nebyla to ta chladná, prázdná temnota bezvědomí, ale něco jemnějšího. Něco, co mě ovinulo jako přikrývka, svíralo mě a drželo v klidu.

Pokusil jsem se pohnout.

Tělem mi explodovala bolest.

Oheň, blesklo mi hlavou. Spadl jsem. Xylith. Rhygar...

„Lorcan?“

Povědomý hlas. Byl to hlas mé matky.

„Lorcan, slyšíš mě? Otevři oči. Prosím.“

Donutil jsem víčka, aby se zvedla.

Světlo bylo