LORCAN

Matka se na mě podívala.

Na okamžik, na pouhý okamžik, jsem v jejích očích něco zahlédl. Pochybnosti, strach, lítost, to všechno spojené v jedno.

Pak maska zapadla zpátky na své místo.

„Budu... si muset promluvit s tvým otcem.“

Odešla z místnosti.

\---

Maeva se posadila na okraj postele.

„Možná mu to neřekne,“ pronesla tiše.

„Já vím.“

„Otec to taky nezastaví. Ne, pokud mu to neřekne matka.“