LORCAN

Měla na sobě karmínově červenou róbu.

No jistě že ano.

Její šaty byly přiléhavé, s hlubokým výstřihem, v barvě krve a rubínů a všeho, čím si přála být. Zlaté vlasy jí v dokonalých vlnách kaskádovitě splývaly na ramena. Její úsměv byl ostrý jako břitva.

„Vaše Výsosti,“ oslovila mě.

„Lady Sereno.“

„Doufám, že neruším.“

„Ale rušíte.“

Zasmála se jasným, zvonivým zvukem, který se ani nedotkl jej