VESPER

Ráno odjezdu lorda Hollowaye svitlo do šedého a chladného dne. Stála jsem u palácových bran, plášť pevně stažený proti kousavému větru, a sledovala, jak sluhové nakládají jeho věci do kočáru. Stařec seděl na svém invalidním vozíku vedle otevřených dveří, starou tvář obrácenou k nebi, bledé oči vzdálené.

"Dědečku," řekla jsem, ačkoliv to nebyl můj dědeček. To slovo mi na jazyku připadalo zvl