Když Declan odemykal dveře své kanceláře, cítil na zádech Viviennin pronikavý pohled, ostrý jako dýky. Vešel dovnitř, zamířil ke své židli a s výdechem se do ní svalil. Doufal, že mu dá alespoň chvilku, aby se vzpamatoval. Ale tenhle luxus mu rozhodně dopřát nehodlala.

Vkročila hned za ním a zabouchla dveře takovou silou, že mu těch zpropadených dveří přišlo až líto. Beze slova jí ty papíry hodila