Vivienne vešla do nemocniční jídelny a ramena jí klesala pod tíhou chaosu, který celé dopoledne podstupovala. Její ráno bylo dost náročné, pobíhala sem a tam, pendlovala mezi příjmy pacientů, řešením akutních případů a asistencí u operací, které následovaly jedna za druhou. Nakonec odbila dvanáctá a ona byla požehnána pauzou na oběd. Cestou jí v břiše kručelo očekáváním a přála si, aby se tam mohl