Její auto zastavilo před Declanovým skromným bungalovem. Čtvrť slabě hučela životem – v dálce štěkal pes, někde v ulici se ozýval smích hrajících si dětí.

Vystoupila, v náručí balancovala s několika taškami s nákupem a vydala se na skromnou verandu. Byla u něj doma teprve potřetí, a přesto jí tu už něco připadalo povědomé – dokonce i útulné.

Poprvé to bylo, když ho doprovázela domů z nemocnice,