Slunce vykouklo skrz závěsy a vrhalo do Viviennina pokoje jemné zlatavé paprsky. Seděla na posteli se zkříženýma nohama, před ní napůl sbalený kufr. Oblečení bylo rozházené všude – na posteli, na židli a dokonce i na podlaze. Přes veškerou snahu se nedokázala soustředit na úkol, který měla před sebou. Její pohyby byly pomalé, téměř neochotné, jako by jí každá věc, kterou zabalila, připomínala, že