Vivienne na něj zírala a čekala, až něco řekne – cokoliv. Ale Declan tam jen ležel a usmíval se na ni jako blázen. Protočila panenky, stále obkročmo na něm, a koutky rtů jí cukaly pobavením.

„Copak?“ zeptala se a v tónu zaznívala zvědavost.

„Copak?“ zopakoval a úsměv mu nezmizel z tváře.

„Proč na mě tak zíráš?“

„Jak na tebe zírám? Jako bys byla ta nejkrásnější žena na světě?“ škádlil ji a v očích