Vivienne se probudila s prudkým nadechnutím, srdce jí bušilo do žeber.

Pokoj byl spoře osvětlený, vymalovaný jemnými stíny od slabého světla noční lampičky v rohu. Oči jí okamžitě střelily k malé bílé postýlce úhledně zastrčené u zdi – Maddoxově postýlce. Odkopla přikrývku a pospíchala k ní, její bosé nohy tiše našlapovaly po dřevěné podlaze.

Zadržela dech, když se naklonila, jednou rukou už svíra