O tři měsíce později

Ranní slunce proudilo vysokými okny jejich nového domova a vrhalo na podlahu obývacího pokoje jemný zlatavý nádech. V prachu tančilo světlo, když vrzly přední dveře a jako první vešel Declan, třímajíc na hrudi středně velkou stěhovací krabici.

„Dobře,“ řekl s heknutím a položil krabici nedaleko vchodu do kuchyně. „Tohle je poslední z náklaďáku.“

Vešla hned za ním, držela Maddo