Letmý úsměv, který jsem jí nechal na rtech, zmizí dřív, než ujdu jeden blok, a do mysli se mi znovu vkrade její uplakaná tvář. Nezvaná. Nevítaná. Evie. Zabořím ruce hluboko do kapes bundy a moje těžké boty dopadají na vymrzlý chodník, jak se snažím zvětšit vzdálenost mezi námi. Navenek působí křehce a vyrovnaně. Ale já už teď vím, jaká pravda se skrývá pod tou dokonalou baletní fasádou. Je stvořen