První, čeho si po probuzení všimnu, je to, jak moc mě bolí nadechnout se.

Není to ta rychlá, bodavá bolest – ten druh, který křičí, že jde o zranění – je to těžší, pomalejší a zlejší, jako by se tíha včerejška, tíha všeho, během spánku usadila v mém těle a ukotvila mě k matraci jako kámen na dně oceánu. Ruce se mi nezvedají správně. Nohy působí, jako by patřily někomu jinému – někomu těžšímu, něko