Je něco zvláštně uspokojivého na dni, pro který nemáte vůbec žádný plán.

Zprvu to působilo nepatřičně — jako bych chodila za školu nebo zmeškala návštěvu u lékaře, na kterou jsem úplně zapomněla.

Ale po zhruba dvou hodinách čisté svobody bez výčitek jsem usoudila, že pro tohle jsem možná opravdu stvořená.

Ne pro tu lenost — vždycky budu člověkem baletu, řádu a neúnavného perfekcionismu —, ale pro