*Neplakej, neplakej, neplakej.*

Zírám do svého čaje, jako by osobně mohl za to, v jakých troskách se nachází můj psychický stav.

*Neplakej.*

Connor mi tvrdil, že je doma.

Doma.

Tak proč Jaxon říkal, že odešel už před několika hodinami?

Proč mi lže?

Ty otázky se ve mně svíjejí, těžké a trpké, ale nutím se rychle mrkat a zhluboka, pomalu dýchat.

Kvůli tomuhle brečet nebudu.

Ne tady.

Ne teď.

Ne když