Bezmyšlenkovitě listuju v telefonu, světlo z displeje mi v temném pokoji ozařuje tvář dobleda.

Oznámení, zprávy, pitomé titulky.

Nic důležitého.

Nic skutečného.

Zabloudím pohledem stranou.

A ztuhnu.

Evie je stočená na opačném konci gauče, kolena má pevně přitažená k hrudi a tvář uvolněnou spánkem.

Deka, kterou jsem přes ni přehodil, napůl sklouzla. Bosé nohy má natažené vedle mě, hladké a bledé v