Vzduch stále voní deštěm, když se natáhnu pod dekou a vychutnávám si to vzácné, hřejivé ticho.

Jenže pak se ozve praktická stránka věci —

a fakt, že mi kručí v břiše dost nahlas na to, abych se z rozpaků donutila k akci.

Odkopu deku a posadím se, přičemž si uhladím Jaxonovo tričko přes holé nohy a otočím se směrem do kuchyně.

„Tak fajn,“ oznámím hlasem, který je stále trochu chraplavý po spánku, a