Jsem uprostřed dalšího sousta, když se vchodové dveře s vrznutím rozletí a dovnitř vnikne poryv chladnějšího vzduchu.

Kroky.

Smích.

Connorův hlas, tlumený a veselý, jak do telefonu mluví o něčem, co ho znovu rozesměje, bezstarostně a zářivě.

Trochu ztuhnu, odsunu talíř, zatímco Jaxonův zrak líně přeskočí směrem ke dveřím.

Connor zahne za roh do kuchyně, stále s úsměvem na tváři —

a pak se na místě