Zase dole. V bezpečí. Tak nějak.

V obýváku Brooksových to voní po skořici a čerstvě vypraném prádle a já se té vůně držím jako záchranného kruhu, protože rozhodně, ale rozhodně ještě pořád nezkratuju z té chvilky nahoře s Jaxonem.

Kdepak. Úplně v pohodě. Naprosto normální. Jenom já, Evelyn Vance, co mrká jako vyplašená srnka a pořád se snaží vzpomenout, jak se ovládají nohy.

V uších mi pořád dozní