Cesta autem domů je tichá.

Až příliš.

Sedí na sedadle spolujezdce, schoulená do sebe, jednu paži má ovinutou kolem těla, jako by se to všechno snažila udržet uvnitř. Každou chvíli slyším, jak popotáhne, ale nemluví. Já taky ne. Musím se nejdřív sebrat, abych neřekl něco špatně. Právě teď jsem příliš naštvaný na to, abych mluvil – příliš naštvaný na Connora, na kohokoli, kdo na ni, sakra, sáhl, a n