Když vjíždíme na školní parkoviště, už to tam žije. Vystoupím z auta s taškou do školy přehozenou přes rameno a Connor se mnou jako vždycky srovná krok. Jeho prsty zavadí o ty moje a pak se s nimi jemně propletou.

Včera večer jsme si promluvili.

Opravdu promluvili.

Znovu se omluvil — tentokrát pomaleji, s větším rozmyslem. Slíbil, že se polepší. Méně večírků. Ubyde těch chvil, kdy se mi vytratí, z