Nejsem tak unavená, jak jsem si myslela, že budu.

Nohy mám zahřáté tím povědomým způsobem, který běžně přichází po tanci, a pod výstřihem růžového tílka se mi leskne jemná vrstva potu, ale není to vyčerpání. Je to adrenalin. Vzrušení. Ten dobrý druh.

Na zkoušce šlo hlavně o to, abychom se s Henrim sžili – jak se pohybuje on, jak já, jak dokážeme najít společný střed. Je silný a jistý. Zpočátku jse