Jsou skoro dvě ráno a já ještě nezamhouřil oka.

Ležím ve své staré posteli, ve svém starém pokoji, obklopený zdmi, které se od chvíle, kdy jsem je viděl naposledy, vůbec nezměnily. Očividně. Na stropě je prasklina, do které jsem zíral během bezesných nocí, jako je tahle – v dobách, kdy jsem si myslel, že nejhorší bolest na světě je nechat se vyrazit od námořnictva, protože víc než polovina mého tý