Je chvíli po desáté dopoledne, když vejdu do malé kavárny dva bloky od studia. Mou plátěnou tašku tíží náhradní špičky, láhev s vodou a nabitý harmonogram zkoušek složený v mém diáři jako posvátná mapa. Dneska žádná škola – jen celých šest hodin u tyče a ve skocích, a mně se to vlastně ani nepříčí. Vážně ne.

Objednám si borůvkový koláček a střední latté, obejmu se pažemi a ustoupím stranou, abych