Podlaha baletního sálu je tak čistá, že se pod mými teniskami prakticky leskne, když vejdu dovnitř se sportovní taškou přehozenou přes rameno a nervy napnutými k prasknutí. Zdi jsou ze všech stran lemované zrcadly, která natahují ranní slunce do zlatavých pruhů dopadajících napříč sálem jako reflektor – jako by na mě čekal. Jako by mě soudil.

Henri už tam je. Jak jinak.

Stojí u tyče a provádí poma