Najdu ji na posledním místě, kde mě napadne hledat — zalezlou v malé boční místnosti vedle hlavní chodby, kterou jsem málem minul. Dveře jsou napůl zavřené; pootevřu je ramenem.

Je tu pohovka. Kulečníkový stůl. Police plné knih zabírají zadní stěnu. A ona.

Při zvuku otevíraných dveří sebou polekaně trhne a narovná se vedle nízkých knihoven. Rukama si úzkostně žmoulá lem svetru. Její oči — široké a