Sníh nám křupe pod botami, když se vracíme k chatě. Connorovy tašky mám přehozené přes rameno. Studený vzduch mi bystří smysly, ale mysl mi pořád kalí vzpomínka na Evie na mém klíně, na její teplé tělo a tiché nádechy. Na to, jak se mi třásla v náručí, když mluvila o mužích, které jsem ztratil, o bolesti, kterou si nesu, a o jizvách, co skrývám.

Tuhle mou stránku by neměla znát. Nikdy by ji neměla