Voda ve sprše mi spaluje kůži, ale ani to nestačí.

Nestačí to ke zpomalení mého bušícího srdce ani k uklidnění mých rukou, které se ne a ne přestat třást.

Opírám se čelem o zamlžené kachličky na zdi, pára se kolem mě točí jako kouř, hruď se mi zběsile zvedá.

*Co je to se mnou?*

Dřepěl přede mnou, jako bych byla kořist, jako bych byla něco, co by mohl jedním nádechem vdechnout a já — sotva jsem dok