Holka s deskami, Rachel nebo Riley nebo tak nějak, mě před pár minutami odvedla do knihovny, přičemž doslova vibrovala nadšením. S širokým úsměvem mě vtáhla do místnosti a její dech tvořil v chladném vzduchu, který sem pronikal starými okenními rámy, obláčky páry.

„Tak jo, ty jsi první oběť vraždy,“ řekla a nalistovala druhou stránku svých poznámek. „Bodne tě do hrudi.“

Nad tím jsem zvedl obočí. „