Nemůžu popadnout dech.

Ne proto, že bych se bála. Ne proto, že bych byla zraněná. Ale proto, že jsem z toho naprosto pohlcená – z něj, z té tíhy všeho, co prožil, všeho, co viděl.

A všeho, co já ne.

Zírám na jeho hruď. Na tu brutální, surovou jizvu, která se mu táhne od klíční kosti po trupu a mizí pod gumou tepláků. Ta, která ho málem zabila. Ta, o které sotva mluví.

Ruku mu opírám na hrudi, hned