Jaxon si balí s maximální přesností – pevné, metodické přehyby, každý zip zatažený s přesně dávkovaným tlakem, každý šev uhlazený. Nezvedne zrak, když řekne: „Zíráš.“

Zamrkám. „Nezírám.“

Ušklíbne se. „Ale ano.“

Pak se otočí, přejde ke mně a vtiskne mi polibek do koutku úst – pomalu a úmyslně. „Mně se to líbí.“

Protočím panenky, ale mé tváře mě zradí.

Klekne si přede mě na jedno koleno, ruce mi pol