Když to Evie řekla — když jí z úst vyšla slova, že mě *podvedl* — bylo to, jako by doprostřed místnosti někdo hodil granát.

Zprvu se nikdo ani nepohnul.

A pak to vypuklo všechno naráz.

Její máma vystřelila na nohy tak rychle, až se jí z hrnku vylil čaj. Moje máma zalapala po dechu. Její táta řekl: „Cože?“ jako by mu právě někdo vlepil facku. Z tváře mého táty se vytratila veškerá barva.

A to bylo