Je to už chvíle, co jsme dorazili do domu Jaxonových rodičů, dost dlouho na to, aby se mi zklidnil tep, ale ne natolik, aby ze mě nervozita spadla úplně. Nikdy jsem v jeho světě takhle nebyla. Domácím. Tichém. Skutečném.

A teď jsme v kuchyni a on vaří.

Stojím nedaleko kraje kuchyňské linky, paže se mi lehce pohupují a sleduji, jak se pohybuje s lehkostí, která je u někoho, kdo strávil posledních n