Connorova ruka na mých ústech všechno jen zhoršuje.

Nemůžu dýchat. Před chvílí jsem zvracela, hruď se mi už tak svírá, v krku mě dře a pálí, a on se na mě teď tiskne, jako bych byla nějaké tajemství, které potřebuje ukrýt. V uších mi buší tep. Plíce křičí po kyslíku, ale dokážu se jen mělce, zběsile nadechovat nosem.

Připadám si, jako bych se topila. Jako bych lapala po dechu pod vodou a neměla ja