Řídím, ale moje ruce svírají volant s takovou křečovitou silou, až mám klouby úplně bílé.

Evie sedí na místě spolujezdce, nohy schoulené pod sebou, vlasy ze všeho toho zmatku pořád trochu rozcuchané, a její tělo se třese přesně tak moc, aby to se mnou vnitřně hluboce otřáslo. Neustále po ní kradmo pokukuji. Koutek úst se jí chvěje, jako by se ze všech sil snažila nerozplakat.

A já –

Já prostě *zuř