Jsme tu už dvacet minut a já už jsem spíš jako přítěž.

Ne naschvál, samozřejmě. *Chtěla* jsem pomoct. Ale „skládání nábytku“ očividně vyžaduje něco víc než jen dramatickým hlasem předčítat návod a podávat mu šroubky, jako bych byla účinkující v nějaké kulinářské show.

„Evie,“ zamumlá Jaxon a vzhlédne ke mně od napůl smontované komody, nad kterou dřepí, „tohle je špatný díl.“

Podívám se na dřevěné