Stojím před skříní, na sobě jen braletku a černé legíny, a nervózně v ruce točím kartáčem na vlasy, jako by to byla štafeta, kterou co nevidět upustím během pas de deux. Večeře s Brooksovými je už za dvacet minut a já si ještě pořád nevybrala šaty.

Můj odraz v zrcadle mi to oplácí prázdným pohledem: zpocené dlaně, třesoucí se čelist. Není to tak, že by máma a táta nehostili Jaxonovy rodiče už před